Jak jsem fotil Ledňáčky

Na začátek než budu psát o samotném focení, tak tento modrý klenot našich řek, rybníků a potoků trochu představím.

Ledňáček říční je velikostí těla někde mezi vrabcem a drozdem tedy cca 16cm. Rozpětí křídel má asi 25cm a hmotnost do 45g. Má krátký ocas, malinké a kratičké červené nohy, na kterých jsou dva přední prsty srostlé (proto patří do řádu srostloprstých společně s Vlhou pestrou a Dudkem chocholatým). Hlavní zbraní je úzký a špičatý zobák, pokud je spodní strana zobáku načervenalá jedná se o samičku, když je celý zobák černý jde o samečka. Jinak jsou od sebe takřka k nerozeznání… Dospělí jedinci mají hřbet s křídly perleťově modré a mladí mají svrchní zbarvení trochu do zelena, nemají tak jasnou modrou barvu. Ledňáčci se dožívají až 10. let. Jejich hlasový projev je nezaměnitelné krátké pískání, které se nese nad vodní hladinou už zdálky, než je zpozorujeme. Vždy při příletu na loviště nebo k hnízdu se takto ozývají, ale když se vyplaší tak přiletí úplně neslyšně - pokud se ty ještě vůbec objeví, jsou velmi plaší.

Asi po roce a půl jsem si konečně udělal čas na focení Ledňáčků říčních. Bydlím a pracuji na Zlínsku, kudy protéká řeka Morava a je tu i spousta slepých ramen. Od rybářů a kolegů každou chvíli slyším, že tu není nouze narazit na Ledňáčka. Po prvotním obeznámení s vytipovanou lokalitou jsem se vydal s foťákem a stativem na lov… A opravdu asi po hodině jsem slyšel známý pískot a záhy se letec objevil. Viděl jsem, kam zaletěl a opakovalo se to vícekrát, takže loviště nebo hnízdo(spíše nora). Snažil jsem se přiblížit co nejvíce i s tím, že ho pravděpodobně vyplaším. Bylo brzy ráno, takže aktivitu měli celkem slušnou, prodral jsem se přes křoví přímo na břeh a zalehl na zem. Zatím bez stativu, foťák jsem měl položený na fotobrašně. Po chvíli přiletěl na ono místo -   sedával na větvičce pod převislým stromem nad vodou, který mu dělal částečný úkryt a hned vedle byl suchý kmen spadlý ve vodě, kde občas lovil a trávil chvíle odpočinku. Takže na jednom místě jsem měl hned jeho dvě stanoviště. Focení jsem věnoval  týdenní vstávání ve 4:00 (po příchodu do práce mě vzpružily dvě silné kávy ), ale výsledek stál za to...  Spousta snímků a pár minut videa. To vše na jednom stanovišti.

Když jsem byl na místě kolem 5.hodiny (červenec) a ještě se mi Ledňáček posadil pod strom, kde bylo opravdu šero, tak jsem musel zvyšovat iso, abych získal použitelný čas pro udržení.  Bohužel ext. blesk nevlastním, takže i o to jsem to měl ztížené… Samozřejmě, někteří namítnou, že fotit s bleskem – to zničí scénu, ale pokud se použije s rozumem na vykrytí stínů a pro možnost použití rychlejšího času, případně pro snížení isa a tím i nežádoucího šumu, pak je to vhodné.  Po nafocení několika záběrů jsem se přesunul o kousek vedle, kde sedával na již zmíněném kmenu stromu, tam už bylo světla více… Takže stativ, polosed/pololeh a další focení.

Bohužel jsem pří focení narazil na limity mé „zastaralé“ techniky a to hlavně objektivu. Nikon D90 mi celkem dostačuje, kdežto obyčejný základní zoomový objektiv s mizernou světelností a bez stabilizace, to je opravdu peklo pro foto přírody. Nikon 70-300mm f4-5,6 G bez VR má sice dlouhé ohnisko 300mm které je ideální pro foto zvířat v přírodě, ale na tomto konci je světelnost f5,6 a kresba na 300mm je katastrofa! Navíc objektiv má na toto clonové číslo velmi měkkou kresbu a pro nejlepší výsledek se musí přiclonit na f7,1-9 a pohybovat se do 200mm. Takže v daných fotografických podmínkách na clonu f6,3 a 8,0, ohnisko 200mm a ISO 400 mi vycházel čas kolem 1/80 – 1/100 sec! Kteří to znají tak ví, že je to dosti dlouhý čas na použité ohnisko a ještě bez VR. Tedy abych dostal časy alespoň 1/200 – 1/320 sec, musel bych jít s clonou níž anebo vytáhnout ISO na vyšší hodnoty což způsobí nechtěný digitální šum. Takže co se týče mé vybavenosti pro foto přírody – nic světoborného (i když vím, co s sebou tahám a co od té techniky můžu čekat), ale zážitek s Ledňáčkem říčním – jeho let, lov, slunění mi tyto útrapy maximálně vynahradily…

Nakonec rozepisovat se o ideálních objektivech pro foto přírody asi nemá moc smysl, protože opravdu hodně záleží na ceně a rad a tipů je plný internet.  Ale všeobecně: Dají se použít základní zoomy 55-200mm a 70-300mm za přijatelnou cenu, zde je průměrná světelnost kolem f4-5,6, výhoda je stabilizace obrazu. Pak jsou zoomy vyšší třídy kde je světelnost v celém rozsahu zoomu 70-200mm konstantní  f2,8 či 4, buď s OS nebo bez. Pomyslný vrchol objektivů pro „wildlife“ jsou objektivy s pevným ohniskem 200,300,400,500mm s clonou f2,8-4 nebo zoomy v rozsahu 150-500mm a 200-400mm kde je světelnost kolem f4. Velice dobře popsaný článek je zde.