objektiv Helios 44-2 58mm/f2 na těle Nikon D90

Objektiv Helios ze Zenitu se mi zalíbil tak, že jsem chtěl ze zajímavosti zkusit, jak fotí na těle digitální zrcadlovky a jestli je vůbec k něčemu použitelný. Abych jej mohl nasadit na D90.ku musí se použít přechodka ze závitu M42 na bajonet Nikon. Stojí pár korun a je buď s optickým členem, nebo bez něj (bez čočky se nedá zaostřit na nekonečno). Samozřejmě je bez čipu, takže nepřenáší žádnou informaci o expozici a cloně. Zaostření se sleduje jen v hledáčku a pokud indikátor svítí, je správně zaostřeno.

    

    

Vzhledem ke způsobu ostření a nastavování clony není vhodný k focení žádných akčních scén, ale ke statickým fotkám (portrét, krajina, aj. nepohybující se objekty)se dá celkem použít. Je trochu měkčí v kresbě na nízká clonová čísla, ale od clony f5,6 je pěkně ostrý až do rohů a má také nezaměnitelný bokeh.

Pokud je k dispozici ještě reverzní kroužek, můžete zkusit fotit i makro. Objektiv se nasadí na tělo fotoaparátu opačně. Tím dosáhneme díky optické skladbě velmi slušného zvětšení.

   

 

Ostří se na „pevnou vzdálenost“ od roviny snímače 23cm, tedy od konce objektivu 13cm (pohybujeme  foťákem k objektu a od něj, dokud není dobře zaostřeno)takže focení plachého hmyzu a ještě pokud jsou velmi aktivní přes parný den je takřka nemožné. Před samotným zmáčknutím spouště je dobré objektiv odclonit na f2, nakomponovat záběr, dobře zaostřit, přiclonit otočením clonovým kroužkem na f8-11 (zde podle mého podává nejlepší výsledky) a fotit. Vřele doporučuji fotit přes LiveView a k tomu ještě si to přiblížit na LCD monitoru. Tím dosáhneme dalšího přiblížení a preciznějšího zaostření, než přes hledáček a je to i pohodlnější. Makro s tímto objektivem není nic extra na rozdíl do speciálních makro skel např.: Nikon 105mm f 2,8 G nebo špičkový Tamron 90mm f2,8 , ale i tak se s tím dá pěkně zafotit a hlavně za zlomek ceny.